Již mnoho let tvoříme a realizujeme rozvojové programy pro management, které přináší zásadní pozitivní posun leaderů. V našem portfoliu je již zaveden jedinečný mnohokrát opakovaný program Emoční leadership I a II., postavený na celostním vedení člověka k dosahování výsledků.
Motivace se stala mantrou současné doby. Je provázena tlakem na výkon. Jak zhmotnit maximální potenciál nejen svůj, ale i lidí ve svých týmech? Existuje tajemství úspěchu? Jak se liší úspěšní od méně úspěšných?
Zaujalo mě proto téma paralel vrcholného světa sportu a managementu, zdánlivě dvou odlišných světů. Svět maximálních výkonů, využívání potenciálu, tajemství úspěchu a výkonu. Co má společného „vrcholový“ sport a “vrcholový” management.
Oslovila jsem dva přední experty, Mariana Jelínka – kouče vrcholových sportovců a Emanuela Byrtuse – kouče vrcholových manažerů, abychom společně vytvořili další nový intenzivní program s „přesahem.“ Nahlédli jsme do nového přístupu k řízení výkonnosti založené na neurovědách, odkryli pokličku na téma motivace –„motivace bez motivace?“
Spojení těchto dvou osobnosti a unikátního know how bylo pro mne výzvou. Připravila jsem pro vás s nimi rozhovor.
„Vrcholový sport“ a “vrcholový management“? Jak to spolu souvisí?
Marian Jelínek:
Vrcholový sport vnímám jako určitý život na nečisto, kde najdete hodně emočních změn. Když se s nimi člověk naučí pracovat, je to jakási vstupenka k vyšším výkonům. Toto vnímám jako nejdůležitější společný prvek. A možná právě proto je mezi vrcholovými manažery hodně sportovců. To, co se ve sportu naučili, mohou aplikovat na svých vrcholových pozicích. V obou oblastech řešíme mnoho společného, například: dosažení úspěchu, extrémní tlak na výkon, práci s jedincem a práci s týmem – kam směřovat jednotlivce a jak pracovat s celým týmem, jak si určit cíle a jak vytvořit emoční vazbu. Vzájemně se můžeme velmi obohatit a jednotlivé zkušenosti aplikovat.
Emanuel Byrtus:
Uvědomme si, že obojí prostředí je „vrcholové“. Tedy především vysoké nároky na výkon, energii a tedy s tím spojenou schopnost vnitřní motivace. Obrovské nároky na psychickou a emoční odolnost, schopnost překonávat překážky a „bolest z neúspěchu“. Vše směřuje k vysokým nárokům na schopnost sebe-vedení, řízení vnitřních procesů myšlení a emocionality, díky kterým dosahujeme špičkové výkony a výsledky venku. Princip tvoření je zevnitř ven. Z duševní činnosti do hmoty. To všechno dělá – Člověk. Tedy určité principy a zkušenosti, jak funguje člověk v zátěžovém prostředí jsou paralelně uplatnitelné v obou prostředích. U vrcholových manažerů je ještě důležitou podmínkou osobnostní zralost, protože vede lidi. Tedy je vlastně koučem. Zatímco o vrcholového sportovce pečuje kouč. Možná by měl pečovat i o vrcholového manažera?
Cesta k excellentnímu výkonu – „Flow“. „ Pro psychology flow, pro sportovce zóna“.
Flow je stav soustředěné motivace, při kterém člověk prožívá uvolnění a radost z činnosti, kterou právě dělá, plně ovládá své emoce, a ty mu pomáhají k lepšímu výkonu. Napadá mě na toto téma mnoho otázek:
„Jak tohoto dosáhnout?“
Marian Jelínek:
Tento stav není stavem, kterého můžeme dosáhnout pomocí morálně volních vlastností. Ty nám mohou pomoci, ale branou do „Flow“je vášeň. Nelze se do něj dostat jinak, než jak já říkám přes emoční vazbu k dané činnosti. Emoční vazba může být dvojí. Jednak pozitivní – extrémně mě to baví – nikdo mě nemusí nutit – zde právě mluvme o vášni, lásce a jakémsi rozpuštění se do činnosti. A pak extrémně negativní – výkony lidí, kteří jsou v ohrožení života svého nebo svých dětí. To se sice nejedná o flow, ale jedná se taky o jakýsi stav maximální výkonnosti daného jedince. Který je však z dlouhodobého hlediska pro člověka škodlivý.
Emanuel Byrtus:
Stavu flow není možné dosáhnout. Je potřeba překročit paradigma dosahování! Představte si, že jste se těšili na to, co budete dělat, pak jste se jen uvolnili a plně, radostně jste vpluli do aktivity a začali jste ji dělat. Bavilo vás to. Víc a víc. Byli jste tím strženi. Pojmy o únavě, čase, motivaci ztratily smysl… Zažili jste to? Tak jste byli na chvíli ve flow!
Co s tím, když se lidé neumí dostat do flow?
Emanuel Byrtus:
Je to jako se vším. Trénujte :-). Learning by doing. Učme se zážitkem – děláním.
Co podporuje „flow“ a kdo nejčastěji dosahuje „flow“?
Emanuel Byrtus:
Flow jednoznačně podporuje stav uvolnění z kategorií mysli do plného vnímání přítomnosti a radost z toho, co děláte. Flow nejčastěji dosahuje ten, kdo věří smyslu toho, co dělá a miluje to, co dělá.
Lze vytvořit flow na pracovišti, i když se říká, že manažer je odpovědný za motivaci svých lidi?
Marian Jelínek:
Staw flow jde vytvořit ve všem a všude. Záleží na „nastavení“ daného jedince vůči dané roli a vůči životu obecně.
Emanuel Byrtus:
Flow je podporováno prostředím, ve kterém tvoříme. Tedy vytvářejme prostředí plné pozitivních vztahů k sobě navzájem i k tomu, co děláme, prostředí spontánní uvolněnosti a radosti ze společného tvoření tím vytváříme podmínky pro flow. Ale nikoho tam není možné dostat. Každý sám je odpovědný za svůj vnitřní stav, své pocity, tedy uvolněnost a radost z toho, co dělá, flow. Koně můžete přivést k vodě, ale nemůžete ho přinutit, aby se z ní napil.
Při vstupu do zóny je potřeba odložit ego. Jde zde o překročení limitu osobnosti a rolí. Jsme schopni toto udělat?
Marian Jelínek:
Ego odložit chtěním nejde. Ego lze rozpustit ve prospěch vyššího stavu, kterým je právě stav Flow.
Emanuel Byrtus:
Představte si, když jste byli plně vtaženi do tvoření, kterým jste se na chvíli stali.. Bavilo vás to a byli jste v tom sami sebou. Bez kalkulací jste plynuli a naplňovali jste svou roli ve prospěch dosažení cíle, ve prospěch celku. Vložili jste do toho celé své já. V tu chvíli jste nečekali na to, co bude. V tu chvíli jste se plně oddali tvoření. Všechny pohnutky ega byly po tu dobu stranou. Dokázali jste to někdy? Viděli jste to někdy? Slyšeli jste o tom? Ano je to možné! Je to tajemství vrcholných výkonů! Až akce pomine, klidně se vrátíte do svého ega, které vyhodnotí, zda to stálo za to :-)
MOTIVACE- MOTIVACE- MOTIVACE-slovo, které se stalo mantrou současnosti. Je provázena tlakem na výkon. Abychom obstáli, potřebujeme energii, a tu hledáme v motivaci. Co když ji nemáme v sobě?
Marian Jelínek:
Pokud se bavíme o Flow, nejsem zastánce hledání energetických zdrojů pro vstup do něj formou motivace. Tím nejvyšším energetickým zdrojem je láska – vášeň. Pokud však člověka motivujeme k lásce, nejedná se o pravou lásku, proto tento zdroj (motivace) není pro mě vstupem do stavu Flow. Chcete-li, mluvím o jiném druhu „motivace“, která je ve své podstatě bez motivace. Proto se jedno z témat našich přednášek nazývá motivace bez motivace.
Emanuel Byrtus:
Tak to je průšvih :-) Pak jste tedy závislí na vnější motivaci. Pak vaše motivace a demotivace kolísá podle toho co se děje kolem vás. Jste závislí na tom vnějším faktoru, ať už je to šéf, manželka, děti, fungující podřízení, dobré výsledky atd…
Vycházíme z paradigmatu, že pokud musíme někoho motivovat, je už pozdě. Nicméně, historie potvrzuje, že největší výkony člověka byly paradoxně bez motivace. Jak to je?
Emanuel Byrtus:
Motivaci potřebujete, abyste došli ke dveřím flow. Pakliže se vám podaří zapomenout na vše a plně se uvolnit a být vnořen do činnosti, kterou děláte, jste tam. A tam přece už nepřemýšlíte o své motivaci. Tam už není klasické myšlení, které soudí, hodnotí a vzpomíná na minulost či má strach z budoucnosti. Jste plně teď a tady ztrácíte pojem o čase, jste odolní vůči únavě i emocím, prostě děláte to naplno…
V rámci programu budeme pracovat s motivačním ekvalizérem výkonu jako diagnostickým nástrojem měření „emoční vazby“. Má tento nástroj využití i v osobním životě, vedle toho pracovního? Jakou s ním máte zkušenost?
Marian Jelínek:
Motivační ekvalizér je možné aplikovat do všech životních rolí člověka. Princip totiž zůstává stejný, jen se mění formulace a zaměření otázek a podle toho se mění výsledky. Proto jedna osoba může mít v různých rolích různé výsledky na motivačním ekvalizéru.
Motivace – výkon – emoce – úspěch. Často používaná spojení. Jak to spolu souvisí?
Marian Jelínek:
Základní věc je, co si každý pod těmito slovy představuje. Pro každého člověka znamená úspěch něco jiného a podle toho vypadá i jeho motivace. Od toho je nutné se odrazit.
Emanuel Byrtus:
Zjednodušeně řečeno: V „normálním“ stavu vědomí vyhodnocujeme proč dělat či nedělat naplno svou činnost. A proto potřebujeme typ myšlení, které vede k tomu, že jsou nabuzeny naše motivační faktory ať již krátkodobě či dlouhodobě. Motivace a emoce má stejný slovní základ „hnáti se“. Tedy mentálními postoji je generována emoce, která aktivuje energii k výkonu. A jedním z motivačních faktorů může být touha po úspěchu a výsledku. To je ovšem vnější motivační faktor. Tedy pokud není dosažen požadovaný výsledek nebo úspěch pak se objevuje frustrace a motivace se postupně snižuje a výkon padá. U někoho dříve jinde později. Pokud však máte vnitřní motivaci, která je postavena na stálých faktorech typu „baví mně tu hru hrát“, tak ji hrajete znovu a znovu a pak jste lepší a lepší. Prostě když něco opravdu děláte s láskou a potěšením, budete v tom dobří.
Řada manažerů umí výkonnost pracovníků dobře potlačovat. Stačí zapojit do hry vysokou míru stresu a je vyřešeno. Je to skutečně tak, že lékem na zvýšení výkonnosti je odstranění stresu?
Marian Jelínek:
Stres je jedním z brzdících parametrů výkonu. Ale ne u každého. Rozlišujeme tzv. eustres, což je určitá míra stresu, který je pro člověka pozitivní. Víte, člověk, který dnes neumí odolávat určité míře stresu, nemá šanci být tím nejlepším z nejlepších. Proto zastávám názor, že se stresu nevyplatí vyhýbat. Potom nám rostou lidé bez odolnosti – resilience. A právě sníženou resilienci vnímám jako určitou překážku pro vstup do Flow. Podle mého je lepší se se stresem skamarádit, než proti němu bojovat a vyhýbat se mu.
Emanuel Byrtus:
Odstranění stresu může pomoci, ale také uškodit výkonnosti. Zdravá míra stresu je vždy spojena s výkonem. V podstatě ve stresu se mobilizuje organismus k vyšším výkonům. Pokud je však stres velmi silný a dlouhodobý, pak výkonnost snižuje. To je distres. Vzpomeňte si na to, když jste tou činností strženi a baví vás to. Jste vzrušeni tím, co děláte a máte mírnou formu stresu. Nebo když se objeví mírné rozrušení – to je ten eustres.
A co vás osobně motivuje?
Marian Jelínek:
Záleží na tom v čem, v jaké oblasti, ale obecně je mým hlavním pohonem poznání, neboli neinspirují mě lidé, kteří mají pravdu, ale inspirují mě lidé, kteří pravdu hledají.
Emanuel Byrtus:
Mít každou chvíli života rád a těšit se z toho, co je. Protože pak mám vysoký výkon a jsem tvořivý a úspěšný. Mám potěšení, když vidím, jak se to daří lidem, které provázíme. Stále objevuji způsoby, jak být vědomým tvůrcem svého štěstí a úspěchu a podporovat v tom lidi kolem sebe.
Proč by vůbec měli lidé jít do tohoto programu? Pro koho je určen a co si z něj manažeři mohou odnést?
Marian Jelínek:
Program je postaven jako další stupínek v cestě za sebepoznáním a poznáním vůbec. A proto hlavním cílem je se vzájemně inspirovat a obohatit vzájemným prožitkem.
V žádném případě nechceme nikoho poučovat a „školit“, ale naopak společně sdílet.
Emanuel Byrtus:
Je to překročení navyklých vzorců a způsobů myšlení o motivaci. Získáte nový vhled a konkrétní návod, jak je možné trénovat uvolnění do vrcholných výkonů.
…Něco na závěr?
Marian Jelínek:
Poznání je dvojí. Rozumem a srdcem. Jde mi o to inspirovat právě k tomu srdečnímu. Poznání rozumové je pro mě nedostačující. Pokud se omezíme pouze na poznání racionální, dovedeme člověka k pochopení, ale pokud se zaměříme i na poznání srdeční, dovedeme člověka nejen k pochopení, ale i k následné akci.
Emanuel Byrtus:
Buďme šťastni tam, kde jsme, věřme tomu, co děláme a dělejme vše naplno a pak budeme i úspěšní v tom, co děláme. Užijte si to…
Děkuji za rozhovor
Šárka Pojerová
