Za celý den se neusmála, a tak jsem se zeptal, na co neustále myslí.
“Víš, přijde mi, že můj život je na nic, a na co sáhnu, to pokazím.” Svěřila se.
“Jsou to naše myšlenky, které tvoří, a když je budeme stavět na základě negativních zkušeností z minulosti, budeme vytvářet i nechtěnou budoucnost.”
Vypadala, že jí to dává smysl, ale to jak bude požívat svou mysl, už je jen na ní.
Když zasadíme do země spoustu semínek krásných rostlin a pár semínek plevele, nic zásadního se nestane. Vyrostou úžasné květiny, a plevel se mezi nimi na počátku moc neprosadí.
Jakmile ale budeme sázet pár semínek plevele každý den na stejné místo, a ještě je budeme hnojit a zalévat, bude nám růst pouze plevel.
Pár negativních myšlenek proběhne denně každému člověku hlavou.
Nejde o to, aby každá naše myšlenka byla pozitivní. Důležité je, aby ty pozitivní převažovaly nad těmi negativními. To dělá z negativní mysli tu pozitivní.
Jenže mnoho lidí nejen, že stále sází stejný plevel na stejné místo, ale ještě k tomu ho hnojí svou neustálou pozorností.
A kam směřuje naše pozornost, tam to roste.
Stav naší mysli není pouze jako zahrada, ale je to zároveň i náš poklad. Pouze skrze ní tvoříme svou budoucí realitu. Díky ní jsme buď chudí nebo bohatí, zdraví nebo nemocní, spokojení nebo nespokojení, a i přesto si své mysli tak málo lidí všímá.
Lidé chtějí změnit své vnější životy, ale neuvědomují si, že platí “jak uvnitř, tak venku”– nikdy to není naopak.
Nejdříve změňme vnitřní svět v mysli, a až potom se změní ten náš vnější!
Naše mysl je jako zahrada a naše myšlenky
jsou semínka, která do ní sázíme. Můžeme buď
pěstovat krásné květiny, nebo můžeme pěstovat plevel.
Záleží na nás, co si vybereme.
Šárka
